close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska umírá poslední...

26. července 2008 v 23:08 | Anetka |  Moje Gothic povídka
Dívka v černé sukni šla po pěšině, lesem, kolem řeky. Po tvářích tekly slzy. "Proč? Proč si mi to udělal? Já tě milovala" znělo jí stále v hlavě. Bylo šero, končila zima a začínalo jaro. Proplétala se mezi kmeny listnatých stromů a dívala se na tu záhadnou řeku. Byla krásná, temná. Hladká hladina ve které se jen zhlíželi stíny stromů a šedých mraků na obloze. Šla, pořád šla a nemohla se zastavit. Nemohla. Nešlo to. Baráčky daleko od ní za sebou v řadě, svítily do tmy. Těžkými kroky dupala na listí a bylo slyšet její rychlejší dýchání. Přestala plakat. Jenom šla, přemýšlela. Nad tím jak strašně miluje toho, na koho je závislá, toho který už tu není. "Chci za ním" zašeptala. Ani si nevšimla že se ocitla na malém paloučku na kraji lesa. Sáhla do kapsy a vyndala žiletku. Byla ostrá nezabroušená. Chtěla ji nosit na krku. Pamatovala si když s ní ten její milovaný přišel a řekl: "Tady je, přála sis ji ale zabrousím ji až za týden, aby ses nepořezala, ano?" .Ona souhlasila. Ale za týden ji nezabrousí ani za dva týdny, ani za měsíc!Už nikdy!
Odhrnula rukáv a podívala se na malé táhle jizvičky na ruce. Posměšně pozvedla koutek svých hedvábných rtů: "Jak sem mohla být tak pitomá? A škrábat se špendlíkem do ruky kvůli nějakýmu pitomcovi? Teď, teď jsem ztratila doopravdy toho koho jsem milovala" pomyslela si dívka a na ruku mezi ty jizvičky začala žiletkou vyrývat Miluji ho. Teplá krev stékala po jejích bílých rukách. Potom otočila ruku zápěstím k sobě, přitiskla žiletku k žílám a udělala prudký pohyb. Začala stékat ta červená tekutina. Skácela se na zem a pořád se těma krásnýma modrýma očima obtaženýma tlustou černou tužkou dívala nahoru-na nebe. Potom zavřela víčka dvě slzy stekly naposledy dívce po tvářích pak naposledy neslyšně vydechla a ruka která do teď svírala žiletku se rozevřela a zůstala nehybně ležet na té zelené trávě potřísněné krví, stejně tak jako zůstaly ležet i ty krásné dlouhé černé vlasy. Za chvíli šla po té cestě další dívka. Také plakala. Kráčela po krocích té krásné Issabel. Měla na sobě bílé šaty. Také šla tak těžce a honilo se v její hlavě zklamání. "Už neumím milovat, neumím milovat ani odpouštět" plakala dál. Náhle zapraskalo a ty baráčky za sebou v řadě zhasly. Všude zůstala jen pustá tma. Dívku v bílých šatech polilo horko. Nebála se, jen se zostřily její smysly. Šla dál až došla na palouček-stejně jako Issabel. Jaké jsou její úmysly? Uviděla Issabel. Nevykřikla, nezačala prchat pryč. Zula si boty-bílé svatební střevíčky. A pomalými kroky šla k Issabel. Chodila kolem ní, bosa, v krvi a prohlížela si jí. "Bože, byla tak krásná, tak mladá-jako já. Jak si tak hezká holka může vzít život?" ptala se. Ale nic a nikdo neodpovídalo. Vzala Issabelinu ruku a všimla si nápisu. Já blbá. Říkám si: už nemůžu ale tahle dívka měla mnohem větší problém když měla sílu zabít se. Ona milovala!!Půjdu a budu milovat za ní!" řekla si, pohladila mrtvou Issabel po vlasech a ještě vedle ní zůstala na chvíli ležet a přemýšlet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama